Já Kodlos jsem vyléčený kuřák. Ti jsou nejhorší. Nemají rádi kuřáky víc než si kuřáci dokážou vůbec představit. Kouřit jsem přestal nenápadně. Manželka si toho všimla až po čtrnácti dnech. To už jsem si byl skoro jistej, že to vydržím a tak jsem ji mohl s jistou dávkou frajeřiny slíbit, že to fakt vydržím. Půl roku mě ale nechutnalo pivo a kafe bez cigarety mi přišlo stejný jako kafe bez kofeinu. Tohle už mám dvanáct let za sebou. Kafe mi chutná víc než předtím a Starobrno po půlhodinovým výběhu na Kraví horu má neskutečně dokonalou chuť. Teď už bych cigaretu nedal nejen do huby a už ani do ruky. Opomenul jsem hlavní motivaci, proč jsem se chtěl odnaučit kouřit. Zdraví možná někde v pozadí. Hlavně jsem nechtěl aby mě naši kluci viděli s cigaretou, když už začali vnímat. V každým případě mě fascinuje, když vidím rodiče jak drží v levé ruce svoji ratolest a v pravé cigaretu. Pak si ruce vymění a ještě dají prckovi pusu. No potěš. Tímto také žádám všechny své kolegy aby se se mnou začali bavit až tak cca půl hodiny po dokouření cigarety.

Teď zrovna skončila Angelika a sultán. To je vám fakt doják. Jak ona se Angelika konečně po těch asi čtyřech celovečerních peripetiích potká s reskátorem to pohne i s chlapskou povahou a i ten chlap si rád popláče. Je to opravdu hezky udělaný film.
Výhodou konce prázdnin je, že něco končí a něco zase začíná. Ono ale i něco pokračuje a z toho už mě hrabe. Zase bude televize plná Ordinace v jakési zahradě a Ulice. Tak slaboduchou zábavu člověk normálně hned tak nenajde. To ale platilo v minulosti. Nyní nemusíte mít talent abyste napsali scenář k čemukoliv. Stačí mít štěstí. Teď nemusíte umět. Musíte ale i to málo co umíte dobře prodat. Jednou jsem svým klukům četl pohádku. Já jim čtu pohádky samozřejmě častěji ale tenkrát to byla nějaká nová pohádka od moderního autora. Musel jsem ale asi po pěti větách přestat. Toto by Božena Němcová nevyplodila ani kdyby dostala Alzheimera. Ale to už jsem odbočil. Když jsme u toho odbočování... Dívejte se při odbočování dobře, protože chodci mají kdykoliv přednost. I když nemáte šanci zabrzdit.
Když píši o mém vztahu k televizi tak musím zmínit seriál o poručíkovi v naprosto rozmačkaným baloňáku, který jezdí v neskutečně škaredým peugeotu a jmenuje se Columbo. Ten jeho soustavný tlak na potencionálního pachatele je zničující a příváděl by k šílenství i naprosto nevinného člověka. Jeho věty typu "Mám ještě jeden dotaz" nebo "Až budu znát jméno pachatele, řeknu Vám ho jako prvnímu" se dají volně přeložit jako "Budu Vás teď deptat tak dlouho dokud Vám to všechno nedokážu". Můžu říct bez nadsázky, že každý díl by si zasloužil Oscara. A taky by si zasloužil aby ho dávali místo Ulice a Ordinace furt pryč, celý rok.
A taky jsem rád, že bude za chvilku v televizi víkend co víkend Premiere League. Zároveň musím s potěšením říct, že se dá v poslední době dívat i na zápasy naší Gambrinus ligy.
Zmíním také předpověď počasí. Jejich přesnost dokládá fakt, že se jimi neřídím. Líbí se mi zejména věty rosniček na Nově typu: "Zítřejší teploty v Čechách a na Moravě budou 22 až 25 stupňů Celsia. V Brně bude 27".
To že budou za chvilku v TV předvolební šoty plný ulhaných a neupřímných lidí přecházím naprosto v klidu.

Dnes jsem vyjel zase po dlouhé době na kole. Znám spoustu cyklistů, kteří vyjíždí už třeba v březnu ale já ne. Už od mala jsem se chtěl odlišovat. Díky kvalitní přilbě se cítím bezpečně. Je dobrý si chránit mozek ať je sebemenší. Na kole, hovořím o silničním, mám rád příznivý vítr. Příznivý vítr znamená do zad a nikam jinam. Když pak projiždíte kolem rodinky na horských kolech, vidíte jim v očích ten obdiv nad vaší trénovaností. Rád vypadám trénovaně. Jen jednou jsem si tak nepřipadal. To když jsem si vyjel s kamarádem, který v té době jezdil závodně za juniorku. Tam jsem už překročil hranice kde končí cyklistika a začíná očistec. Večer jsem nemohl usnout. Ne pod tíhou zážitků ale pro bolesti kotníků, lýtek, kolen, stehen, kyčlí, zadku, páteře a levé ruky. Nás cyklisty nemají řidiči rádi. To vím určitě, protože jsem taky řidič. Jako řidiči mně ale vadí jen ti, kteří objíždí kanály a to tak, že bez varování. Jinak jsem tolerantní. Já jsem vlastně neskutečně tolerantní. A jsem oblíbený v kolektivu. (5.7.2009)

Především chci na začátku říct, že je počasí debil. Od Medarda mě leze na nervy a negativně ovlivňuje můj život. Buď je nechutný vedro o který, když jsem v práci, nestojím a nebo je superbouřka o kterou nestojí nikdo, zvlášť v místech, kde je říčka a nebo ucpaná kanalizace. Někde mají oboje a pak jsou v televizi. Jakmile je někdo během povodní v hlavním vysílání je už jeho situace opravdu zoufalá. Počasí ovlivňuje lidskou psychiku. Ve firmě kde teď dělám je neskutečně mnoho falešných lidí. Nevěřím jim ani ahoj a ani jak se mám. Když ale svítí sluníčko a je modrá obloha, beru to v pohodě, protože je stejně taková doba. Kromě malování mě ještě baví fotografování. A fotím kdykoliv, cokoliv a za každého počasí. Rodině tím na výletech lezu na nervy. Musí dělat všelijaké pózy a čekat přitom na slunce až vyleze zpoza mraků. A nebo musí čekat až se nádherný černý mrak objeví přesně nad zámkem v Mikulově. Obvykle ale nečekají a zdrhnou mně.
Počasí nemá na dobrou fotku žádný vliv. Myslím, že se mi podařily fotky jak z Kanárů kde bylo vedro, slunce a vysmátí Španělé, tak i z Irska, kde když neprší tak chčije. Jinak proti počasí nic nemám. Zatím mě ublížilo mnohem míň než lidé od kterých jsem to nečekal. Kdybych to ale čekal, tak by mně zase neublížili. Sakra to je situace.